Domov Wilsonových

 DOMOV WILSONOVÝCH







Komentáře

Avery Wilson píše…
*Avery hned po zaznění budíku nadšeně vstane a přemýšlí, co si obléknout. Zatím to vypadá na starou známou školáckou mikinu a džíny. Blonďaté vlasy si vyčeše nahoru do culíku a nechá dva pramínky volně viset. Poté přijde dolů do kuchyně na snídani, kde na ni čeká jen ticho. Táta odjel už do práce, ale to nebylo nic nového. Rychle si udělá snídani, když si všimne balíčku na stole. Otevře jej a nalezne náramek. Přívěsky na něm jsou symbolické, jejich význam zná jen táta a Avery. Duha, auto, ptáček v kleci, houslový klíč, baby Yoda... Brzo poté je vše hotové a děvče už sedí v autobusu do školy. Kolem projede velmi drahá motorka a její řidič v helmě se na Avery podívá. Neví jak to popsat, ale má pocit, jako by se jí smál, ušklíbal. Hned za ním projede nápodobně drahé sportovní auto, tentokrát řidiče vidí. Ten se na ni také otočí a lehce se usměje. Avery si pomyslí, jak zvláštní to je začátek posledního roku na střední, když oba stroje odjedou.*
Avery Wilson píše…
*Vycítí z něj, že ji nechce odpovídat na otázky, tak se rozhodne ho nechat na pokoji. Celkem ji mrzí, když dorazí před jejich barák. Jako by to dobrodružství končilo. Ani neví jak, ale cítí v očích slzy. Doteď byla tak naživu, ale teď je potřeba vrátit se do kruté reality. Otočí se k němu, ale on ji opět zbaví řeči. Avery cítí ve své hrudi příjemné napětí. Protože nemůže najít řeč, začne šeptat.* Jedna z nejlepších nocí v mém životě. Nikdy jsem se necítila tak naživu... *Přizná se mu a usměje se do země.* Vlastně mám dneska svátek. Jakože...dneska. *Podívá se na něj. Pohledem ho prosí o dárek. Polibek. Jen jeden. Pak půjde zpátky do kruté reality.* Jsem ráda, že jsme se potkali na tom večírku...
Sawyer píše…
*Naštěstí se ho na nic dalšího neptala, což bylo dobře. Ne pro Sawyera, ale pro ni. Nemusela by mu potom důvěřovat, což nechtěl. Potřeboval, aby mu důvěřovala. Nechápe, co se uvnitř Avery děje, jen čekal a pozoroval. Jemu samotnému se zadrhne dech, když sklopí oči a začne šeptat. Opře se svým čelem o její a s mírným úsměvem poslouchá její přiznání. Prosbu pochopí a splní. Nakloní se k ní, nenechá ji dokončit větu a svými rty se dotkne jejích. Daruje ji nevinný, něžný a nadějný polibek. On sám by byl rád, kdyby trval věčně, ale po chvilce se odtáhne. Zastrčí ji vlasy za ucho.* Ještě se uvidíme, rebelko. Brzy, slibuju.
Avery Wilson píše…
*Tohle byla její první pusa. Nebyla nervózní, byl to instinkt, ale to jen díky Sawyerovi. On dokázal, aby se cítila v bezpečí a svá. Díky němu má teď pocit jako by létala na oblacích. Jako by utekla celá věčnost, když se od ní odtáhne, tak je pořád na růžovém obláčku. Usměje se na něj zářivě.* Už se těším, nemůžu se dočkat. Nebudu kvůli tomu spát... Děkuju za večer. Dobrou noc. *Usměje se na něj naposled a vyleze z auta. A jde domů. Tam se rychle umyje, vezme si pyžamo a jde spát. Usne během chvilky a zda se jí o Sawyerovi.*
Sawyer píše…
*Užíval si to. Nečekal to, ale opravdu si to užíval. To je v háji...vždyť to ho dělá slabochem. Jen z toho musí příště vynechat city.* Dobrou noc. *Jen, co se za ní zavřou dveře, ještě pět minut počká a jede do garáže.*
Vypravěč píše…
Byla sobota ráno a táta Wilson byl naštěstí doma a snídal se svojí dcerou. Byl vyspalý a tak spolu laškovali. Smáli se, společně připravili snídani (tousty, míchaná vajíčka a nějakou tu zeleninu, pro ně to je luxusní snídaně), povídali si o škole a hráli karty a další jejich oblíbené hry. Krásné to ráno otce a dcery, jedno z těch mála výjimečných. Najednou někdo zazvonil, otec se zvedl a přivedl do obýváku jednoho svého kolegu, představil ho dceři jako Shawna, speciálního detektiva. Před svou vlastní dcerou se začali tito dva bavit o nejnovějším případu pouličních závodníků, kteří jedou v podzemním byznysu. Otevřou tam mapu s vyznačenými místy a jejich představiteli. Na chvíli nechali složku opuštěnou a odešli nahoru k počítači, nechajíc Avery samotnou se složkami.
Avery Wilson píše…
*Ráno si s tatínkem vždy užívala, věděla, že tyto momenty jsou vzácné a tak si jich užívala plnými doušky. Díky maminčině (a skoro její vlastní) smrti ji čím dál více docházelo, jak důležité jsou tyto chvilky. Táta ji dokázal rozesmát jako nikdo jiný, jen jí chyběl pocit bezpečí s ním. Ty jeho bezpečnostní pravidla, veškeré zákazy, ale příliš volná ruka v některých věcech vedlo k rozporům v její povaze. Když přišel nový kolega od případu, neměla z toho dobrý pocit. Něco ji na tom chlapovi nesedělo, ale byla někdy vůči mužům předpojatá, proto se rozhodla mu dát šanci a s úsměvem mu podala ruku a seznámili se. Nenápadně poslouchala jejich rozhovor a začínalo to znít jako její nový kamarádi. Což způsobilo, že poslouchala ještě pozorněji, aby ji neunikl žádný detail. Jen co odešli nahoru, tak přiběhla ke složkám a přihlížela si obličeje svých nových přátel se seznamem zločinů, jako další se mrkla na mapu, kterou si vyfotila do svého telefonu. Vrátila se zrovna na gauč, když přišel táta s kolegou. Nevěděla jestli má něco říct, ale nakonec se odhodlala.* A co jsou ti kriminálníci zač? Co dělají špatného? Jen jsem tak zaslechla, jak se o tom bavíte… *Snažila se to přesvědčivě uhrát.*
Vypravěč píše…
Táta se speciálním agentem Shawnem ji rychle zasvětili do této problematiky, kontakty s podzemím, mafie, hazard, nelegální pouliční závody, krádeže, apod. Asi mají podle nich prsty v nedávném případu zavražděného člena nepřátelského gangu. Shawn si všiml jejího náramku od mamky, s tyrkysovými a stříbrnými korálky se skrytým významem pro Avery. ,,Krásný náramek, Avery. Od maminky?” Zeptal se jí přátelsky a usmál konejšivě na ni. Najednou jim zničehonic přijde akutní zprava, že jsou v jedné z podzemních garáží, kde mají schůzku s členy jiného gangu, ale v tom jiném gangu je jejich člověk, který policisty o tom teď zpravil. Oba se rozloučí s Avery a jedou na stanici se prevleknout a pro zbroj, jeli autem Shawna. A tak tátovo auto zůstalo na pozemku…
Avery Wilson píše…
*Podle toho, co už o nich věděla, tak ji nepřekvapilo v jakých další problémech lítají. Ale vražda byla už i na ni moc. Stejně...pořád je viděla jako normální lidi, Avery si myslí, že za jejich chováním musí být komplikovaná minulost, nevyřešené vztahy a taky to, že byli uvězněni v koutě. Věří jim, nemá důvod proč ne. Rozradostní ji Shawnův kompliment.* Ano, děkuji, je od maminky. Je to jedna z mála hmotných vzpomínek na ni. Nemůžu bez toho náramku být, velmi pro mě znamená. *Vysílačka ji připomene, že tento krásný rodinný sen musí taky někdy skončit a tak dá tatínkovi pusu a se Shawnem si potřese rukou. Jen co odjedou, běží pro klíče a sedá do auta. Okamžitě nastartuje auto a vyjede co nejrychleji, aniž by dodržovala danou rychlost, do garáží, své nové kamarády varovat.*
Vypravěč píše…
Naštěstí ujela tátovi i jeho policejnímu týmu, ani nikoho nechytili. Jaké to pro ně bylo zklamání, nikdo to nechápal. Hotový zázrak! Dokud si agent Shawn něčeho nevšiml. Když po tomto fiasku přijel táta se Shawnem domů, tak seděla klidná Avery v obýváku a četla si učebnici do školy. Optala se, jestli je chytili a táta ji začal vyprávět o tom, co se (ne)stalo. Poté si dal se Shawnem kafe, když jej vypili, chopila se Avery umýt po nich hrníčky, když ti zničehonic k ní přišel agent Shawn a ukázal ji její náramek. Ten tam nechala, když nastupovala do auta, ale zasekl se jí a ona trhla rukou…a urval se jí. ,,Já si myslím, že víš, jak to dopadlo. Není tohle náhodou tvoje?” Vrátil jí náramek beze slov, táta měl naštěstí puštěnou televizi velmi nahlas, a tak se mohli nerušeně bavit, aniž by o tom táta věděl. ,,Jsem hodný člověk s vím, že by tvému otci zlomilo srdce, kdyby zjistil, že jeho dcera má něco s nebezpečným gangem. Neřeknu mu to, ale chtěl bych tě poprosit, protože mám o tebe strach, kdybys byla s nimi v potížích, klidně mi napiš. Nebo kdyby dělali něco proti policii, proti tvému otci, neboj se se mi ozvat. Kdykoliv ti rád znovu pomůžu.” S těmito slovy ji předal papírek s telefonním číslem a rozloučil se s nimi. Na Avery teď leželo ještě těžší břemeno, než leželo dosud.